Teoretickým základem je teorie „aglomerace“. Flokulanty primárně fungují tak, že přibližují kladně (nebo záporně) nabité skupiny a záporně (nebo kladně) nabité, obtížně --oddělitelné částice ve vodě, snižují jejich potenciál a uvádějí je do nestabilního stavu. Jejich agregační vlastnosti pak způsobují agregaci těchto částic, což umožňuje jejich oddělení fyzikálními nebo chemickými metodami.
Činidla používaná k dosažení tohoto účelu se obecně nazývají flokulanty. Flokulanty se používají především při zásobování vodou a čištění odpadních vod.
Existuje mnoho typů flokulantů, od nízko{0}}molekulárních-hmotností po vysoko-molekulární-hmotnost, od jednosložkových-po kompozitní typy. Obecným trendem jsou levné, praktické,-netoxické a vysoce účinné produkty. Anorganické flokulanty jsou levné, ale mohou mít nepříznivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí. Organické polymerní flokulanty, které vyžadují menší dávky, produkují méně pěny, mají silné flokulační schopnosti, snadno oddělují vločky a účinně odstraňují olej a suspendované pevné látky, mají zbytkové monomery s teratogenními, karcinogenními a mutagenními účinky, což omezuje jejich použití. Mikrobiální flokulanty díky nedostatku sekundárního znečištění a snadnému použití vykazují slibné vyhlídky na použití. Mikrobiální flokulanty mohou v budoucnu nahradit nebo částečně nahradit tradiční anorganické a syntetické organické polymerní flokulanty. Výzkum a aplikace mikrobiálních flokulantů jsou v rané fázi a jejich vlastnosti a výhody představují širokou perspektivu pro rozvoj technologie úpravy vody.
